Památník bitvy u Lipan

V neděli dne 30. května 1434 stanuly proti sobě poblíž Lipan spojené síly radikálních husitů (táborité vedení Ondřejem Keřským a v politické rovině Prokopem Holým a sirotci Jana Čapka ze Sán) na straně jedné, a koalice umírněných kališníků a katolíků (pod vedením hejtmana Diviše Bořka z Miletínka, starého spolubojovníka Jana Žižky z Trocnova) na straně druhé. Početní stav obou vojsk není znám, ale podle odhadů založených na známém a relativně přesném počtu zúčastněných vozů se zdá, že vojsko husitské levice bylo poněkud početně slabší; pro výsledek bitvy mohl být rozhodující především menší počet jezdců. Utrakvisticko-katolická aliance měla na své straně asi 12 – 13 000 pěších a snad 1 200 jízdních bojovníků; radikálové disponovali asi 10 000 pěšími a 700 jezdci.

Radikální strana, poté co se dozvěděla že proti nim táhne od Českého Brodu nepřítel, zaujala výhodné postavení na návrší jihozápadně od Lipan a uzavřela se ve vozové hradbě. S dostatkem zásob si mohla dovolit přenechat aktivitu na svém protivníkovi. Výsledkem měl být buď rozpad utrakvisticko-katolické strany, která by se váháním pravděpodobně oslabila, nebo její generální útok, ovšem za velmi nevýhodných podmínek. Velitelé umírněných si tohoto byli vědomi (na místě svých nepřátel by nepochybně zvolili stejný postup) a poté, co ztroskotala poslední snaha o smírnou dohodu (předáci obou stran se tři dny před začátkem bitvy sešli ve snaze se dohodnout, ale rozdílnost názorů se ukázala jako příliš velká), obě vojska se připravila k bitvě.

Bitva skončila rozhodným vítězstvím utrakvisticko-katolické aliance a přestože vítězové nemilosrdně zlikvidovali drtivou většinu zajatců (na 700 zajatých sirotků a táboritů bylo upáleno ve stodolách u Českého Brodu), nebyla polní vojska táboritů plně zničena. Ještě na počátku roku 1437 disponoval siritčí a táborský svaz 4 500 muži, nicnméně byl natolik oslabený v politické rovině, že nadále nedokázal ovlivňovat politický vývoj v českých zemích. Tato skutečnost umožnila konečnou dohodu s králem Zikmundem Lucemburským a legáty kostnického koncilu o ukončení válečného stavu na českém území. Část bojovníků radikálních svazů se postupně připojila k umírněným kališníkům, část odešla do zahraničí za kariérou žádaných žoldnéřů a část i nadále vzdorovala, například Jan Roháč z Dubé.

Bitva u Lipan byla již svými současníky vnímána jako historický zlom a toto povědomí o její důležitosti se v průběhu dalších staletí jen posilovalo. V období národního obrození v 19. století, kdy se husitská epocha stala jedním z nejvýrazněji přehodnocovaných období českých dějin, byla již vnímána jako jeden ze zásadních mezníků vývoje českého státu (tak jako i bitva na Bílé hoře).

Výrazem tohoto přesvědčení bylo v roce 1881 vztyčení pamětní mohyly Prokopa Holého na návrší u Lipan a o několik let později (1896) vznik Podlipanského muzea v Českém Brodě. Po mnoho let od roku 1870, každoročně v den výročí bitvy, směřovaly na bitevní pole pamětní průvody lidu